Historie

Obec Háje nad Jizerou se nachází v údolí při řece Jizeře převážně na jejím pravém břehu (jižní svahy), pouze osada Háje nad Jizerou se nachází na břehu levém. V současné době se skládá ze čtyř osad: Dolní Sytová, Háje nad Jizerou, Loukov a Rybnice.

Toto uspořádání platí ovšem až od roku  1960. Do této doby byla samostatná obec Dolní Sytová a od  roku 1869 obec Rybnice s osadami Loukov a Háje nad Jizerou. Do roku 1869 byly i Háje nad Jizerou samostatnou obcí.  Spojení všech osad kolem řeky Jizery s okolím se  výrazně zlepšilo po vybudování Pojizerské silnice v letech  1878-1881 ze Semil do Horní Sytové. 

Dolní Sytová

První zmínka o obci se váže k roku 1323, kdy je v deskách  zemských uveden Havel Huba z Lemberka na Sytovém. Jeho  potomci dělením rodového majetku chudli, koncem 14. stol.  jsou držiteli Sytového příbuzní pánové z Valdštejna. Dále  je připomínán jenom panský dvůr, patřící nejprve k  maloskalskému dominiu, aby byl roku 1557 připojen k  hruboskalskému panství Jindřicha Smiřického ze Smiřic. Po  Bílé hoře byl majetek Smiřických konfiskován a hruboskalské  panství se dostalo Albrechtu z Valdštejna. Posledními  držiteli panství byli od roku 1824 knížata Rohanové.

Největšího růstu obyvatelstva dosáhla obec koncem 19.  století - ve 150 domech žilo 1108 lidí. Od té doby počty  lidí stále klesají - např. v roce 1950 ve 146 domech už jen  508 obyvatel. Obec náležela duchovní správě farního úřadu v  Loukově. Základní vzdělání poskytovala dětem od roku 1808  privátní, později od r.1833 filiální škola v čp.54. V roce  1868 byla postavena nová školní budova čp.133, která po  úpravách sloužila až do roku 1979. Část obyvatelstva byla  koncem 19. století zaměstnána v textilním průmyslu v  sousedních Hájích, Horní Sytové, Rybnicích a Benešově. V  obci byl celkem bohatý spolkový život - Sbor dobrovolných  hasičů, Spolek vojenských vysloužilců, TJ Sokol, odbočka  Národní jednoty severočeské a další.

Háje nad Jizerou

Rozpracováno 

Loukov a Rybnice

Nejstarší zmínka o části Rybnice pochází z roku 1438, kdy se připomíná úmrtí Jana z Lemberka, pána na Sytové, Podolí, Rybnicích a Loukově, který dané panství držel od roku 1395. Nejstarší písemná zmínka o loukovské faře je již z roku 1368.  Od  roku 1542 byly připojeny k panství pánů Smiřických a to až  do doby Bílé hory. Po konfiskaci majetku Smiřických  připadly Albrechtu z Valdštejna. Dále se zde vystřídalo  mnoho majitelů - posledním byl Kamil Josef Filip Rohan.

Nejvyšší počty obyvatel byly opět zaznamenány při  sčítání lidu v roce 1910 - v Rybnici bylo 555 a v Loukově  397 obyvatel. V Loukově je od 14. století připomínán starý  dřevěný kostel, který stál na starém hřbitově. V letech  1786-1795 byl postaven nový kostel kamenný. Roku 1901 byl  otevřen vedle starého i nový hřbitov. První škola v Loukově  byla zřízena již v roce 1775 v místě dnešní fary. V r. 1889  byla otevřena nová školní budova sloužící s přístavbami  do dnešní doby. Pracovní příležitosti byly především v  textilním průmyslu v Rybnici, Benešově a Hájích. V obci  působilo mnoho spolků - Sokol Rybnice, Sbor dobrovolných  hasičů Loukov a Rybnice, včelařský spolek, divadelní  spolek a další.

Historické fotografie zde